6.7.2017


Pokud se chcete věnovat pěstování rostlin naplno, budete potřebovat víc než jen odhodlání a kvalitní zahradní náčiní. Budete si muset pořídit i skleník.


Kostra skleníku


Dnes už nenarazíte na dřevěné skleníky, alespoň v obchodech je nenajdete. V současnosti se k jejich výrobě používá hlavně hliník,ocel a pozinkovaný plech. Prvně jmenovaná surovina je po všech stránkách lepší. Je lehká, pevná a nekoroduje. Není ale příliš levná. Finančně výhodnější je ocel. I ta ledacos vydrží, ale je náchylná k rezavění. Kompromisem mezi oběma materiály je pozinkovaný plech.


Propustné sklo


Alfou a omegou každého skleníku je ale výplň. Ta může být buďto skleněná nebo plastová. Skleněný skleník má velkou výhodu v tom, že zahradnické sklo je čiré a tudíž jím snadno procházejí sluneční paprsky. Ty jsou pro dobrý růst rostlin zcela klíčové. Nevýhodou tohoto materiálu je však křehkost. Kvalitní sklo sice dokáže delší dobu snášet větší zátěž, ale při prudším nárazu se snadno rozbije. Rozhodnete-li se tedy pro skleník ze skla, pořiďte si takový, jehož tabule budou mít tloušťku alespoň půl centimetru. Ty jsou proti mechanickému poškození mnohem odolnější.


Plast


Druhým materiálem, který se k výplním skleníků používá, je polykarbonát. Ten je mnohem odolnější a pružnější než skleněné tabule. U mnoha laiků tak panuje přesvědčení, že je polykarbonátový skleník v běžných podmínkách prakticky nerozbitný, ale je to pravda jen zčásti. Na rozdíl od svého skleněného kolegy sice lépe odolá mechanickým nárazům, ale nedokáže delší dobu odolávat většímu náporu, zejména mokrému sněhu. Proto se s polykarbonátovými skleníky v horských oblastech, kde často sněží, setkáte jen zřídka.


Složitost výběru


Zvolit si ten správný skleník není hlavně pro začínajícího zahrádkáře vůbec jednoduché. Pokud máte peněz nazbyt, pořiďte si konstrukci z hliníku. Co se týče výplně, je to složitější. V nížinách určitě sáhněte po polykarbonátu, ale pokud bydlíte v blízkosti hor a sníh neznáte jen z televize, mnohem víc vám poslouží skleník ze skla.